na Blog.cz

Za okny se setmělo. Měsíc byl zrovna ve fázi novu, takže nebe pokrýval nekonečný černý koberec. Stíny se rozplývaly v temnotě. Damon ještě nespal, nikdy nespal. Vždy jen odpočíval, ležel v posteli a zíral do stropu (pokud ovšem zrovna nebyl na lovu). Noc je ještě dlouhá, možná by si mohl najít něco k zakousnutí! Zvedl hlavu z polštáře, vstal z peřiny a pohlédl ven za sklo. Ticho přehlušilo šeptání, znal ten hlas...

,,Neměla bych tu být, je pozdě, bojím se. Ale nemůžu na něj přestat myslet, chci ho zase vidět, nevydržím to do rána. Ale co mu řeknu? Slova jsou zbytečná, rovnou ho políbím!" rozhodla se zimou a strachem třesoucí se Elena a zaklepala na dveře.

Chvíli nikdo nepřicházel, tak čekala. Když už jí to přišlo marné a otáčela se k odchodu - dveře se otevřely. Nestál tam však ten, za kterým přišla. Žádný Stefan.

,,Pokud jsi přišla navštívit mého bratra, zklamu tě, není tady." zalhal a zatvářil se naoko smutně. ,,Já se jmenuju Damon, mohu ti s něčím pomoc? Bez důvodu bys sem jistě nezavítala." zamrkal na ni a doufal, že na ni již při seznámení zapůsobí. Ale ona se tak snadno získat nenechala. Ani oklamat.

S ďábelským plánem v hlavě se vracel Damon do svého starého/nového domova. Před nedávnem zemřel majitel - jeho strýc. Dostal dopis, jestli by budovu nepřevzal do vlastníctví (to byl jeden z důvodů jeho návratu). Stephan musel dostat stejný dopis! Je jasné, že sídlo teď rozhodně chátrat nebude...

Damon vzal za kliku mohutných dveří, které se otevřely za skřípavého vrzavého zvuku. I kdyby bylo zamčeno, našel by jiný způsob jak se dostat dovnitř.

Přiložil do krbu a škrtl sirkou. Plameny ohně osvítily celou místrost.

Do sklenice si nalil něco k pití. Nebyla to voda, ani alkohol přestože barva připomínala červené víno. Ve sklenici byla krev! Nejprve jen smočil rty a na jazyku požitkářsky poválel pár kapek. Užíval si tu chuť, sladkou a hořkou zároveň. Zbytek vypil jedním lokem a položil sklenici zpět na stůl.

Než se sklo dotklo dřeva, ucítil bodavou bolest. Ostrý kolík v jeho zádech se třel o srdce! Stačil kousek vedle a byl by mrtvý - podruhé a napořád...

,,Co tady děláš?" řval na něj Stefan, který dorazil do sídla chvíli po něm.

,,Tomu říkám přivítání..." vytáhl si Damon kolík z těla, mozná mu tam zůstala tříska. ,,Přišel jsem navštívit svého malého brášku, starat se o něj, hrát si s ním, dohnat všechen ten ztracený čas." ušklíbnul se.

,,Eleno, je zvláštní tě potkat na takovém místě. Ale mám radost, že ti smím být zase nablízku." dal se s ní do hovoru dřív než Damon jakýsi hezoun.

Ona se na něj usmála: ,,Potěšení na mé straně, vítej v našem městě i na naší škole. Nevím jestli sis tu už stihnul najít přátele, ale věř, že já jsem tu vždy pro tebe."

Vyměnili si telefoní čísla a svůdné pohledy. Stávali se z nich teprve přátelé, ale oboum bylo jasné, že by se z toho mohlo časem vyvinout něco víc...

,,Hele už budu muset jít, kdyby sis chtěl někdy znova popovídat tak napiš, zavolej nebo se stav, Stefane." Nechtělo se jí odcházet, přála si s ním zůstat.

,,Ještě počkej, tohle sis dnes zapoměla v lavici ve třídě." podal jí sešit s tvrdými deskami a namalovanou květinou na přední straně. Všiml si že zčervenala a tak dodal: ,,Neboj, nečetl jsem to..."

Poděkovala, rozloučila se a pomalými kroky se plížila směrem k domovu.

První zápis je ze dne, kdy se po letech vrátil zpět do Mystic Falls. Nebylo to jeho rodné město, ale vyrůstal tu, dospíval a žil. Táhly ho sem vzpomínky. Asi doufal, že by se mohla vrátit minulost, nebo alespoň opakovat historie...

Nezamířil rovnou do sídla, chtěl se nejdřív porozlédnout po okolí. Nenápadně pozoroval místní obyvatele, aby poznal co mají rádi a co se jim nelíbí. Potom se mu podaří lépe zapadnout do společnosti, až vyjde mezi lidi ve své pravé podobě. Právě teď měl na sobě havraní háv.

,,Nic se tu nezměnilo, je to tady pořád stejná nuda." postěžoval si a už-už se chystal opět odejít. Nebo spíš odletět. Když v tom zahlédl na hřbitově dívku, kvůli které stálo za to zůstat... ještě chvíli.

Jablko mámení můžete získat i vy. Zdravé jablko dobře omyjte, zbavte ho nečistoty, držte ho pod tekoucí vodou co nejdéle. Potom ho důkladně vyleštěte, zvýšíte tak jeho krásu. Vezměte ho do obou rukou, zahřívejte ho a snažte se do něj vložit co nejvíce své energie, dejte mu všechnu svou lásku a temperament. Přemýšlejte o tom, kolik štěstí vím přinese a jaké přání vám splní. Nakonec si ho otřete o své ženství. Pokud takové jablíčko podáte svému vyvolenému, bude do vás navždy zamilovaný a nikdy po vás nepřestane toužit. Pozor, abyste vybrala toho pravého!

Původně se soudilo, že komety jsou jevy v ovzduší. Bylo to roku 1577, kdy Tycho Brahe a Tadeáš Hájek z Hájku při svých měřeních zjistili, že kometa je dál než Měsíc a jde tedy o nebeské těleso.

Typická kometa by se dala popsat jako "obří špinavá sněhová koule", tedy slepenec prachu a ledu veliký maximálně několik desítek kilometrů. Vznikla pomalým shromažďováním ledových krystalků a prachových částeček a je vlastně rezervoárem původního materiálu, který zbyl po tvorbě planet a Slunce.

Toto takzvané kometární jádro v sobě shromažďuje prakticky celou hmotnost komety, která se odhaduje na 1011 až 1017 kilogramů. V této podobě není z pozorovatelského hlediska příliš zajímavé. Pokud se ale na své dráze začne přibližovat ke Slunci, dochází k uvolňování atomů plynu a částeček prachu. Kometa vytváří komu (jakousi prachoplynnou atmosféru) a ohon a stává se výraznou - pozorovatelnou. Zároveň ale kometa takto ztrácí materiál. Některé z komet proletí jednou kolem Slunce a vydají se na pouť mimo sluneční soustavu. Jiné se ke Slunci pravidelně navracejí a v takovém případě počet návratů, které kometa vydrží, závisí na tom, jak blízko k naší centrální hvězdě se kometa přibližuje a kolik materiálu má.

Asi nejznámější periodickou kometou je kometa Halleyova. Edmond Halley první usoudil, že kometa z let 1531, 1607 a 1682 je jedno a to samé těleso. Předpověděl její návrat na rok 1759, bohužel se ho však nedožil. Halleyova kometa se ke Slunci vrací jednou za 76 let, naposledy jsme ji mohli pozorovat v roce 1986.

Komety vznikly během raných fází vývoje sluneční soustavy. Pocházejí z tzv. Oortova oblaku, který předpokládáme ve vzdálenosti až do 120 000 astronomických jednotek od Slunce, nebo jsou to tělesa Kuiperova pásu, který leží za drahou planety Neptun.

Většina komet je slabá pro pozorování okem. Těch opravdu jasných vlasatic, na které vzpomínáme ještě roky, je opravdu málo. V devadesátých letech minulého století byly takové dvě - Hale-Bopp (1997) a Hyakutake (1996).

Velká pozornost je věnována i samotnému lunárnímu cyklu. Je známo, že biofyzické procesy v lidském těle probíhají v pravidelných intervalech. Někdy jde o milisekundy (nervové vzruchy), jindy o čtyřiadvacetihodinové změny dne a noci (spánek, krevní oběh, tlak) nebo dokonce celých 365 dní (zimní spánek, plodnost).

Ty růže celé rudé byly

a břečťan celý černý byl.

Jen poodejdi, a v tu chvíli

je znovu po všem, čím jsem žil.

Příliš se skvěly - modří nebe,

zelení moře, něhou vzduch.

Že jednou ztratím zrovna tebe,

šeptá mi strach, můj stálý druh.

A lesklý zimostráz, jenž studí,

cesmina, její věčný třpyt,

kraj bez konce - to vše mě nudí,

běda, jen tebe nejsem syt!

Na vázu, v níž květ verbén zvadl,
narazil vějíř v doteku;
ba úder ani nedopadl,
zvuk nezradil ho člověku.

Avšak ta lehká rána denně
hlodajíc v tvrdém krystalu
plíživě, jistě, neviděně
obešla vázu pomalu.

Prchla z ní voda po krůpěji,
květ zvadl, vláhy nemaje.
Netuší nikdo rány jeí.
Netkněte se jí, puklá je.

Tak mnohdy milovaná ruka
se lehce jenom srdce tkne;
tu srdce samo láskou puká,
květ lásky jeho povadne.

Potichu, světem nepoznána,
pláče a dál se rozzeje
hluboká, jemná jeho rána.
Netkněte se ho, puklé je.

Překlady

1) ...

2) Jaroslav Vrchlický

3) Vítězslav Nezval