Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let díky dostatečné zásobě paliva pro termonukleární reakce v jádře - vodíku. Povrch se neustále mění, vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce i jiné sluneční útvary. Slunce ovlivňuje ostatní tělesa Sluneční soustavy nejen gravitačně, ale i zářením v širokém spektru vlnových délek, magnetickým polem i proudem nabitých částic.
Charakteristika Slunce
Slunce je hvězdou podprůměrné velikosti a jeho poloha v naší Galaxii není nijak výjimečná. Leží asi v 1/3 průměru disku Galaxie (cca. 30 000 světelných let od jejího středu). Energie vyzařovaná Sluncem vzniká při termonukleárních reakcích v jeho jádru. Každou sekundu se přibližně 700 milionů tun vodíku přemění na 695 milionů tun hélia a zbylých 5 milionů tun hmotnosti se přemění na energii (96% elektromagnetické záření, 4% odnášejí elektronová neutrina). Země od Slunce přijímá energii 1,4 kW/m2. Hmotu Slunce tvoří převážně vodík, v menší míře helium a stopové množství dalších prvků. Hustota sluneční hmoty je v centru velmi vysoká (až desetinásobek hustoty olova - 130 g/cm3) a směrem k povrchu klesá až na 0,001 g/cm3. V průměru je však Slunce jen o něco hustší než voda. Celé sluneční těleso rotuje, avšak vzhledem k jeho plynnému charakteru je rotace rovníkových vrstev rychlejší než rotace pólů. Slunce má výrazné magnetické pole, do kterého je ponořena celá Sluneční soustava.
Základní data o Slunci
| Hmotnost | 1,989×1030 kg | ||||||||
| Průměr | 1 400 000 km | ||||||||
| Teplota povrchu | 5 700 K | ||||||||
| Teplota jádra | 15 000 000 K | ||||||||
| Doba otočení kolem osy | 25 dní rovník; 36 dní póly | ||||||||
| Chemické složení |
| ||||||||
| Průměrná hustota | 1,4 g/cm3 |
| Indukce mg. pole | (10 až 300)×10-6 T |
| Spektrální třída | G 2 |
| Hustota výkonu | 0,19 mW/kg |
| Celkový výkon | 4×1026 W |
| Tok energie u Země | 1,4 kW/m2 |
| Úniková rychlost | 618 km/s |
| Tíhové zrychlení | 28 g |
| Magnituda | Relativní -26,8 mag Absolutní +4,9 mag |
Magnituda nebo také hvězdná velikost je veličina odvozená od jasnosti, její hodnota nám říká, jak moc objekt osvětluje. Původ má už v antickém Řecku, tehdejší astronomové dělili hvězdy do šesti skupin podle magnitudy: nejjasnější 1. mag, nejslabší okem ještě viditelné 6. mag. Všimněte si: čím menší číslo tím jasnější hvězda. Pro lepší představu uvádím relativní magnitudu některých objektů:
Slunce: -26,8
Měsíc: -12,5
Venuše: -4,0
Jupiter: -1,9
Slunce: -26,8
Měsíc: -12,5
Venuše: -4,0
Jupiter: -1,9
Sirius: -1,5
Absolutní magnituda určuje osvětlení objektem, ovšem ze vzdálenosti 33 ly, je vhodná pro porovnávání objektů.
Absolutní magnituda určuje osvětlení objektem, ovšem ze vzdálenosti 33 ly, je vhodná pro porovnávání objektů.
Struktura Slunce

Jádro
Jádro je energetickým zdrojem nejen Slunce, ale i celé Sluneční soustavy. Má hustotu stokrát větší než voda a teplotu 15 milionů Kelvinů. V tomto dokonalém reaktoru probíhají desítky reakcí, jejichž důsledkem je přeměna vodíku na hélium za současného uvolňování energie v podobě fotonů. Schéma naznačuje nejrozšířenější typ reakce v našem Slunci - tzv. proton-protonový řetězec.
Vrstva v zářivé rovnováze
Jádro obklopuje vrstva v zářivé rovnováze, široká 500 tisíc km. Touto oblastí putují fotony z jádra k povrchu přibližně 100 tisíc let. Zdánlivě pomalý pohyb fotonů je způsoben jejich pohlcováním hmotou a znovu vyzářením v náhodném
Konvektivní zóna
Proudy horké sluneční hmoty v konvektivní zóně proudí vzhůru a po vyzáření části energie klesá chladnější hmota zpět do hlubin Slunce. Šířka tohoto pásma je asi 200 tisíc km.
Fotosféra
Povrch Slunce, zvaný fotosféra, má teplotu asi 5 800 K. Je pro něj charakteristická tzv. granulace (zrnění povrchu) - vrcholky vzestupných a sestupných proudů z konvektivní zóny. Typickými útvary ve fotosféře jsou sluneční skvrny, které mají charakter vírů, jsou ovlivňovány magnetickým polem. Z fotosféry jsou vyvrhovány protuberance - oblaka plazmatu ovládaná magnetickými poli. ![]() |
Chromosféra
Chromosféra je relativně tenká a řídká vrstva těsně přiléhající k fotosféře. Teplota chromosféry roste směrem od Slunce. Je to pravděpodobně způsobeno rozpadem různých typů nestabilit plazmatu, které chromosféru ohřívají. Typickými útvary jsou například chromosférické erupce - náhlá zjasnění v chromosféře.
Koróna
Oblast nad chromosférou nazýváme koróna. Je to jakási řídká horní atmosféra Slunce, která nemá ostré hranice a zasahuje hluboko do Sluneční soustavy. Teplota koróny v blízkosti Slunce (cca 1,5×106 K) je paradoxně vyšší než teplota fotosféry (5 800 K). Rekonexe magnetických silokřivek a turbulentní brždění spolu s tlumením magnetoakustických vln právě v koróně je pravděpodobnou příčinou této vysoké teploty koróny. ![]() |
Vnější projevy Slunce
Protuberance
Protuberance jsou výtrysky sluneční hmoty desetitisíce kilometrů nad povrch, ovládané magnetickým polem Slunce. Jejich tvar kopíruje silokřivky lokálního magnetického pole.

Erupce
Náhlá zjasnění ve fotosféře a chromosféře doprovázená výrazným uvolněním hmoty a energie. Může dojít až k odtržení oblaku plazmatu se zamrzlým magnetickým polem, který putuje Sluneční soustavou. Zachytí-li tento oblak magnetosféra naší Země, dojde k výrazným polárním zářím a magnetickým bouřím.

Sluneční skvrny
Sluneční skvrny jsou tmavší oblasti na povrchu Slunce. Tyto útvary, někdy velké i 50 tisíc km, vznikají interakcemi magnetického pole Slunce a vzhledem k nižší teplotě se jeví jako tmavé oblasti.

Spikule
Úzké výtrysky plynů z chromosféry s dobou života několik minut. Dosahující velikosti několik tisíc kilometrů. Shromažďují se na okraji supergranulačních oblastí. Magnetické pole Slunce je ovlivněno rotací Slunce.

Sluneční vítr
Sluneční vítr je označení pro proudy nabitých částic, vyvržených ze Slunce tlakem záření. Sluneční vítr v podstatě vytváří vnější atmosféru Slunce - korónu, která prostupuje celou Sluneční soustavou. Sluneční vítr interaguje s magnetosférami planet a komet. Vytváří rázové vlny a tvaruje magnetické pole planet. Při průniku částic do magnetosféry Země dochází k polárním zářím a magnetickým bouřím. Na obrázku polární záře:

Magnetické pole
Magnetické pole Slunce je ovlivněno rotací Slunce. Silokřivky jsou tvarovány do tzv. Archimédových spirál. Plocha nulového pole je v ekvatoriální oblasti výrazně rozvlněna. Planeta tak při pohybu kolem Slunce střídavě prochází oblastmi s různým směrem magnetického pole.


