Teorie o snech se dělí do tří skupin:
- Teorie, podle nichž celá psychická činnost bdění pokračuje ve snu. Duše nespí, ale je uvedena do podmínek stavu spánku, odlišných od bdění, misí při normální funkci zplodit jiné výsledky než ta za bdění.
- Teorie, jež naopak u snu předpokládají snížení psychické činnosti, uvolnění souvislostí, ochuzení materiálu, který je schopen se uplatnit. Podle těchto teorií je nutná naprosto jiná psychologická charakteristika spánku, než za bdělého stavu. Spánek hluboko uchvacuje duši, nespočíví jen v jejím odloučení od vnějšího světa, ale proniká do jejího machanismu a činí jí dočasně neupotřebitelnou.
- Do třetí skupiny můžeme shrnout teorie snu, které snící duši přičítají schopnost a sklon k zvláštním psychickým výkonům, jež za bdění nemůže provádět vůbec, nebo jen nedostatečně.
