Velká pozornost je věnována i samotnému lunárnímu cyklu. Je známo, že biofyzické procesy v lidském těle probíhají v pravidelných intervalech. Někdy jde o milisekundy (nervové vzruchy), jindy o čtyřiadvacetihodinové změny dne a noci (spánek, krevní oběh, tlak) nebo dokonce celých 365 dní (zimní spánek, plodnost).

V této souvislosti se může zdát obzvlášť zajímavý zhruba 28denní cyklus tvorby pohlavního hormonu estrogenu, kterému se říká menstruační cyklus. Už samotné slovo menstruace vychází od latinského slovamensis čili měsíc a její délka se skutečně blíží průměrné délce tzv. synodického měsíce, čili době, za kterou se vystřídají všechny fáze Měsíce. Jedním dechem je však potřeba dodat, že průměrná délka synodického měsíce je oproti menstruačnímu cyklu o 1,5 dne delší a že zdaleka není u všech žen stejná. Navíc četné statistické studie žádnou synchronizaci menstruačního cyklu s lunárními fázemi neodhalily. To, že délka menstruačního cyklu se zrovna u žen blíží délce synodického měsíce (téměř u všech ostatních savců s výjimkou lidoopů, je menstruační cyklus nahrazen obdobím říje, jehož délka se obvykle velmi odlišuje od délky synodického měsíce), může být náhoda, ale také nemusí. Proč by se vlastně měla plodnost žen řídit podle koloběhu lunárních fází? Existuje domněnka, že by se mohlo jednat o pozůstatek z dob, kdy byli naši předkové primitivními lovci. Tehdy bylo světlo v noci velmi vzácným zbožím, a tak bylo třeba úplňkových nocí beze zbytku využít k lovu. V obdobích tmy, kdy na obloze Měsíc nesvítil, nebo svítil jen málo, si naši předkové naopak krátili dlouhou chvíli spíše rozplozovacími aktivitami. Vlivem adaptace se tak možná vytvořil tělesný cyklus s chemickou periodicitou, která odrážela proměny Měsíce.
Na několika živočišných druzích byla vypozorována také závislost na lunárních fázích. Jedním z nich je červ Palolo (eunice viridis), který žije v korálových útesech teplého pásma Tichého oceánu. Rozmnožuje se jednou za rok, pokaždé v den, kdy nastává listopadová poslední čtvrt. Toho dne vyplavou zadní části červů, naplněné rozmnožovacími buňkami, v ohromném množství na hladinu moře. Pro obyvatele souostroví Fidži a Samoa pak nastává opravdová slavnost. Domorodci totiž pokládají červy za vzácnou lahůdku, kterou mohou doslova po koších nabírat z vody. Po té vystrojí velkolepou slavnost, při níž se pořádně nacpou čerstvými, dušenými a opečenými červy. Po dvanácti lunárních měsících se rozmnožovací období a tím i lidová veselice opakuje. Ani staří zkušení domorodci však nedovedou určit tento den s takovou přesností jako červi sami.