
,,Eleno, je zvláštní tě potkat na takovém místě. Ale mám radost, že ti smím být zase nablízku." dal se s ní do hovoru dřív než Damon jakýsi hezoun.
Ona se na něj usmála: ,,Potěšení na mé straně, vítej v našem městě i na naší škole. Nevím jestli sis tu už stihnul najít přátele, ale věř, že já jsem tu vždy pro tebe."
Vyměnili si telefoní čísla a svůdné pohledy. Stávali se z nich teprve přátelé, ale oboum bylo jasné, že by se z toho mohlo časem vyvinout něco víc...
,,Hele už budu muset jít, kdyby sis chtěl někdy znova popovídat tak napiš, zavolej nebo se stav, Stefane." Nechtělo se jí odcházet, přála si s ním zůstat.
,,Ještě počkej, tohle sis dnes zapoměla v lavici ve třídě." podal jí sešit s tvrdými deskami a namalovanou květinou na přední straně. Všiml si že zčervenala a tak dodal: ,,Neboj, nečetl jsem to..."
Poděkovala, rozloučila se a pomalými kroky se plížila směrem k domovu.
Šílel jsem žárlivostí! O to víc, když jsem zjistil, že ten její společník je MŮJ BRATR! Předběhl mě. Vždy je napřed a má navrch. Každá si vybere jeho radši než mě. Udělal jsem snad za svůj život tolik špatných věci, že si nezasloužím být šťastný? Nemám právo na druhou šanci, na změnu? Tohlě měl být nový začátek... Budu bojovat nebo se předem vzdám? Být kladným hrdinou dá zabrat, padouch má všechno jednodušší. A já nemám sílu se snažit...