close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2013

Kapitola 2, část 5 (Sebastian)

19. července 2013 v 0:13 | Broken_Rose |  Crown
Pozorovat někoho klíčovou dírkou je neslušné.

Ale to Sebastianovi zdřejmě nevadilo, když pozoroval svého mladšího bratra při jednání s králem.

,,Jsi opravdový, věrný přítel. Jediný komu věřím."

,,Takže ve mě důvěru nemáte, Veličenstvo?!" říkal si Sebastian sám pro sebe a prskal zlostí.

Slyšel každičké slovo, viděl každičký pohyb. Věděl úplně všechno, co se v králově komnatě dělo. Ale nijak nadšený z toho, co se právě událo nebyl.

,,To ti nedaruju, Williame! A tobě taky, králi!" zlostí praštil pěstí do dveří.

,,Je tam někdo?" ozvalo se z vedlejší komnaty.

Sebastian mlčel a vyčítal si, jakou hloupost právě udělal.

Když se tomu z vedlejší komnaty nedostalo odpovědi, dál už se o to nezajímal a myslel si, že se nejspíš přeslechl.

Sebastian zasedl ke stolu a přemýšlel. Přemýšlel o tom, jak se dostat do královi přízně. A už na to přišel...

,,Musím najít Judythu!" řekl si odhodlaně. ,,Když ji najdu, nejen že dostanu odměnu a budu u dvora za hrdinu... Ale získám možnost přiblížit se blíže ke králi a ve vhodou příležitost ho za..."

Zarazil se. Nechtěl říct to slovo.

,,Zastoupit na trůně."

A vydal se hledat ztracenou Judythu. Jeho záminku k "zastoupení".

Kapitola 2, část 4 (William)

19. července 2013 v 0:12 | Broken_Rose |  Crown
Pátrání po zmizelé princezně bylo zatím bezúspěšné. Nebylo po ní vidu ani slechu. Dočista zmizela...

,,Prohledali jsme celé okolí, Výsosti. Žádné stopy po Vaší dceři. Jakoby se po ní zem slehla..." sděloval William králi nejnovější zprávy.

Ale král mlčel. Koukal nepřítomně před sebe.

,,Zítra se chystáme vyslat další pátrací vojska. Třeba tentokrát budeme úspěšní. Nemůže být daleko..." utěšoval ho rytíř.

,,Co když se jí něco stalo?" vypravil ze sebe po té chvilce ticha král. ,,Co když jí někdo unesl, co když jí někdo ublížil, co když jí někdo ZABIL?"

,,Vidíte to příliš černě, Výsosti... Princezna nejspíš zabloudila někde v lese a do týdne ji máte zase zpátky na Hradě. Hlavní je neztratit naději." oddaně před ním poklekl.

,,Já už jsem naději dávno ztratil... Ale děkuji ti, Williame, jsi opravdový, věrný přítel. Jediný komu věřím." pokusil se o úsměv.

,,Já děkuji vám." William mu ůsměv oplatil a opět povstal.

,,Můžeš odejít." pokynul král a William mu věnoval jedno ze svých rytířských gest. ,,A až budou nějaké nové zprávy..."

,,Dám vám okamžitě vědět."

Kapitola 2, část 3 (Kristian)

19. července 2013 v 0:12 | Broken_Rose |  Crown
O pár hodin později měl Kristian zase hlídku. Ale tentokrát nuda rozhodně nebyla...

,,Haló?" rozhlížel se. Měl pocit jakoby tu někdo byl.

,,Haló?!" zopakoval to rázněji a hlasitěji.

,,Je tu někdo?" Nikde nikdo. Jen zpoza křoví se ozývaly jakési tlumené, podezřelé zvuky. Nejspíš zase nějaká vrána. Ale co kdyby...

Pomalu a potichu se přibližoval... Když v tom...

VETŘELEC!

,,Jen počkej ty bídáku! Tady nemáš co dělat!" srazil ho prudcce na zem. Určitě je to zvěd z okolního světa. A se všemi zvědy by měl jako správný strážce udělat krátký proces...

,,Tak se zvedni!" popadnul ho za ramena a postavil opět na nohy. ,,Jsi slabý, lehký a bezbranný... Tebe zvládnu!" A taky že zvládnul.

,,Tak..." položil jeho bezvládné tělo na zem, ,,Teď si můžu prohlédnout obličej toho proradného špeha."

Stáhnul mu kapuci.

,,Ale... vždyť je to dívka!?"

Kapitola 2, část 2 (Judytha)

19. července 2013 v 0:11 | Broken_Rose |  Crown
Tma, tma a nic než tma. Možná ještě les a kapky deště dopadajícího v pravidelných rytmech a intervalech na zem. Ale to je vše. Vše co Judytha viděla, slyšela, cítila. Zato uvnitř, to byl přímo výbuch pocitů. Strach, smutek, beznaděj a zárověň zvědavost. ,,Kde to jsem?"

Probouzela se do temné noci. Na obloze nebyla ani jedna hvězda, ba i měsíc se ukryl za oblak. Jediným světlem byly blesky. Ano, mezitím propukla bouřka. Kam se podělo to ticho a klid?

Judytha se pomalu vzpamatovávala a pokoušela se zvednout ze země. Když v tom zazní hrom a ona ucítí takovou bodavou bolest v uších. Podlomí se jí kolena. Je tak slabá a unavená... Má to vzdát? Ne, zkusí to znovu.

Tentokát je její snažení úspěšné - stojí! A pokouší se jít. Bohužel, nemá ani ponětí kudy z lesa ven. Řídí se pouze intuicí, svým šestým smyslem. Jde tam, kam říká její srdce. Ono je její mapou, kompasem.

A po chvíli konečně spatří světlo. Jde blíž a blíž...

,,Zdá se mi to, nebo se to světlo zvětšuje?"

Nezdá. Zvětšuje se, přibližuje a sílí. Vypadá to, že ji brzy pohltí...

Kapitola 2, část 1 (Matt)

19. července 2013 v 0:10 | Broken_Rose |  Crown
Když vystoupal na vrchol hory, na pokraji svých sil, sesypal se k zemi vysílením. Doplazil se ke Kameni a položil na něj svou studenou, třesousí se ruku. Byl u svého cíle.

Zasadil magickou hůl do díry v Kameni a mumlal si nějaké zaklínadlo.

,,Vyvolávám tě démone! Byl jsi seslán abys mi sloužil! Abys mi pomohl uskutečnit mé temné plány..."

Po chvilce se z Kamene začal linout dým a postupně dostával tvar.

,,Co si přeješ můj pane?" ptal se démon. Jeho hlas zněl jako bouře.

,,Chci zničit svět!" vyslovil Matt své jediné přání a pokračoval v obřadu.

Všechno běžělo podle plánu. Až dokud...

Lavina!

Mattovy myšlenky odběhly, zkomolil slova zaklínadla a spojení mezi ním a démonem bylo tímto přetrženo.

Démonovy oči vzplály jako oheň a najednou byly plné zla. Touha plnit přání byla rázem pryč.

,,Zničím svět... Ale nejdřív zničím tebe!"

A chystal se Matta sežrat.

Naštěstí se Matt v poslední chvíli teleportoval na jiné, bezpečnější místo, a unikl tak smrti, i démonovy.

Ten byl nyní svobodný. Mohl si dělat co chtěl. A chtěl se pomstít...

Kapitola 1, část 5 (William)

19. července 2013 v 0:09 | Broken_Rose |  Crown
Přes nádvoří se žene rychlostí blesku střelený mladík. Cestou smete několik stolů, židlí, a dokonce i lidí.

,,Kam se ženeš, ty nemehlo?" volají za ním a nadávají.

Ale on běží dál. Několikrát zakopne a upadne, ale to ho nezastaví.

,,Nesu králi novinu! Je to neodkladné!" argumentuje, když ho nechtějí pustit do trůního sálu.

,,Uber páru, mladej. Tudy neprojdeš." odbyjí ho stráže a postaví mu svá kopí do cesty, pro výstrahu.

,,Jsem rytíř William, a tímto vám nařizuji, ve jménu krále - USTUPTE A NECHTE MĚ PROJÍT!" ošklivě se na ně zamračí a tasí meč.

Ale to stráže jen rozesměje...

,,Když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým!" a chystal se k boji.

,,No, no, no... co se to tu děje?" otevřely se dveře a v nich - sám král!

,,Veličenstvo..." poklekl před ním William, ,,Mám pro vás špatnou zprávu... Vaše dcera... Princezna Judytha... utekla!"

Králi zmizel úsměv z tváře a vypadal, že se každou chvíli zhroutí. ,,Najděte ji!"

William povstal. ,,Najdeme!"

Kapitola 1, část 4 (Sebastian)

19. července 2013 v 0:09 | Broken_Rose |  Crown
Sebastian práskl dveřmi jejího pokoje a vyšel na chodbu paláce.

,,Je tak namyšlená a nedospělá! Už mě nebaví se dál přetvařovat... Už to nevydržím! Nejradši bych ji přehnul před koleno a naplácal na zadek!" rozčiloval se.

Ale pak se na chvíli zamyslel... ,,Potom bych ji přehnul přes koleno znova, a pak..."

,,Ehm, ehm..." ozvalo se vedle něj. Sebastian málem leknutím vyletěl z kůže.

,,Fuj, to jste mě vyděsily, baby jedny... Jděte si po svých!" zavrčel na ně.

A komorné se jen zahihňaly a poslušně odcupitaly pryč.

Sebastian se pokoušel zůstat v klidu, ale moc se mu to nedařilo. Tvář měl celou rudou vzteky.

,,Nádech, výdech..."

Po pár minutách dostal opět svou přirozenou, chladnou, bledou barvu. Podíval se do zrcadla a na tváři se mu objěvil neupřímný úsměv.

,,Tak a jde se na věc." upravil si límeček a nasadil -takový ten svůj sladký kukuč, kterému žádná neodolá-.

Zaklepal.

Nic.

Zaklepal podruhé.

Zase nic.

To už mu bylo podezřelé... ,,Výsosti, to jsem já, Váš Sebastian. Už netrucujte a dovolte mi vstoupit..."

Ale opět žádná odpověď.

,,Judytho?"

To už vstoupil dovnitř. Ale její pokoj byl prázdný. Nebyla tam žádná Judytha, ani její pláč a křik. Jen otevřené okno.

Kapitola 1, část 3 (Judytha)

19. července 2013 v 0:08 | Broken_Rose |  Crown
,,Ne a ne a NE!" vzteká se princezna Judytha a schválně před komornými a rytířem Sebastianem demoluje všechno, co jí přijde do cesty.

Ale nikdo na její vztek, křik, pláč, a zdřejmě i názor není zvědavý...

Služky se jí posmívají. Říkají že je blázen. A když jim na hlavu přiletí jeden z jejích polštářů, smích je sice přejde, ale jejich mínění to značně utvrdí.

,,Zmizte!"

Zmizely. A rády. Dokonce i Sebastian, její jediný přítel, se pomalu vytratil z pokoje.

Judytha se sesypala na postel a propadla v hlubokou depresi a sebelítost. Neovládá se. Je to den ode dne horší. Co teď?

Je noc, ticho, klid... A ona je sama, tak sama... A to je ideální příležitost k útěku...

Kapitola 1, část 2 (Kristian)

19. července 2013 v 0:07 | Broken_Rose |  Crown
Na Vranovské stráži bývá většinou nuda. A byla tu i dnes, když tu hlídal Kristian. Stál vedle brány, v ruce držel meč a byl ve střehu, protože se každou chvíli mohl objevit vetřelec. A kdyby se tak stalo - Kristian by měl povinnost ho nemilosrdně zabít.

Té představy se děsil. Měl sice výcvik a nebyl to žádný srab ani slaboch, ale vrahem se stát taky nechtěl. Byla to jeho první hlídka a on byl nervózní. Nechtěl selhat. Chtěl dokázat, sobě i ostatním, že dokáže být dobrým ochráncem města.

Ruce se mu klepaly. Možná zimou, možná strachem, možná... zvědavostí?

,,Co se jen může ukrývat za tím lesem?" mumlal si pro sebe. Najednou se mu hlavou začaly honit stovky otázek:

,,Proč se tam nesmí? Kdo jsou ti vetřelci? Odkud přišli? A co v tom lese? Je tam snad nějaké nebezpečí?" ptal se sám sebe. ,,A kde mám vzít odpovědi?"

,,Říkal jsi něco?" ozvalo se za ním. Stál tam další strážník, který ho přišel vystřídat.

,,Ne, nic." zamumlal Kristian a chystal se odejít. Ale po pár krocích se zastavil a otočil zpět. ,,Můžeš mi říct... co je v tom lese?" zeptal se toho druhého strážníka.

Ale strážník mlčel. Stál vedle brány, v ruce držel meč a byl ve střehu, protože se každou chvíli mohl objevit vetřelec...

Kristian pochopil. Věděl že na stráži se nesmí mluvit a tak opět odcházel. Když v tom mu najednou na rameno přiletěla jedna z vran, sedla si a zašeptala: ,,Odpovědi se dozvíš příště."

Kapitola 1, část 1 (Matt)

19. července 2013 v 0:06 | Broken_Rose |  Crown
Zem byla studená, vítr byl chladný a sem tam spadla kapka. Počasí mu zrovna nepřálo. Ale i přesto tu teď seděl. Seděl a přemýšlel. Vzpomínal na svou matku, která tu pod ním spí, zatímno on jí na hrob pokládá kopretinu.

,,Už je to 5 let, co jsi mě opustila. Moc mi chybíš. Připadám si tak sám..." mluvil k ní a přál si, aby ho mohla slyšet. ,,Nenávidím tohle místo." a odmlčel se. Po chvíli zašeptal ,,Neměl bych tu být..."

,,Ne, to bys tedy neměl, Matte." ozvalo se za ním.

,,Vy taky ne." ačkoli tušil o koho jde. O učitele.

,,Proč jsi nepřišel na hodinu?" posadil se vedle něj a položil mu ruku na rameno. Matt se mlčky otáhl.

,,Proč vy jste tehdy nepřišel na pohřeb mé matky?" chtěl říct, ale v poslední vteřině se zarazil.

,,Děje se něco?" zeptal se učitel po chvilce ticha.

Matt se koukal nepřítomně na opačnou stranu a stále mlčel. Věděl, že tímto chladným přístupem učitele neuvěřitelně provokuje. Nasadil proto ještě ironický úšklebek a netrvalo dlouho, učitel se přestal ovládat.

,,ODPOVĚZ!" řval.

Nic.

,,No tak ODPOVĚZ!"

Stále nic.

Začal s Mattem prudce a nekontrolovatelně cloumat ,,Prosím... ODPOVĚZ!"

,,Nedotýkejte se mě!" odstrčil ho Matt a... učitel se místo odpovědi dočkal smrti.

,,Další budou následovat." pronesl s ledovým klidem, setřel si z rukou krev a vydal se na severo-západ do hor, kde chtěl tuhle svou hrůznou myšlenku uskutečnit.

Úvod

19. července 2013 v 0:06 | Broken_Rose |  Crown
Nastala krize. Do království přišel Mor - netvor odjinud, z jiného světa. S ním přichází jistá zkáza a smrt. Král umírá, nakazil se. Jedinou spásou pro celé království je najít následníka trůnu. Ale KDO opět sjednotí říši, sestaví vojsko, vyčistí nákazu a porazí onoho demona? KDO získá korunu?

Sonata Arctica - In the dark

19. července 2013 v 0:04 | Broken_Rose |  Music
Moje nejoblíbenější písnička na světě. Nádherná hudba - a je mi fuk, že sonáta je pro měkouše! Ale přála bych si někdy najít někoho, komu bych ji mohla pustit a říct mu, že myslím vážně každý slovo co v ní je...


Be my lifeline for this lifetime...

Iron maiden - Wasting love

19. července 2013 v 0:02 | Broken_Rose |  Music


Takovej ten pocit, když si uvědomíte, že láska je krásná, ale zároveň i svině a stojí nás to hodně sil.

My chemical romance - This is how i dissapear

18. července 2013 v 23:58 | Broken_Rose |  Music


Takovej ten pocit, když máte chuť utýct od všeho a už se nikdy nevracet.

Linkin park - Leave out all the rest

18. července 2013 v 23:55 | Broken_Rose |  Music

Takovej ten pocit, když je vám smutno protože si uvědomíte že čas se kolem vás kvůli vám nezastaví.

Paramore - Ignorance

18. července 2013 v 23:51 | Broken_Rose |  Music

Ten pocit, když ste nasraný na někoho, na kom vám kurva hodně záleží ale pro něj jste vzduch.

Simple plan - Astrounaut

18. července 2013 v 23:49 | Broken_Rose |  Music

Takovej ten pocit, když si připadáte jakobyste byli sami uprostřed vesmíru a měla vás každou chvíli pohltit čená díra...

Labuť

18. července 2013 v 23:47 | Broken_Rose |  Short stories
Z rána postával na břehu řeky v záři vycházejícího slunce. Voda se stálou zdála, vlny byly nevelké, z dálky pouhým okem sotva znatelné. Hejno labutí klidně plulo sem a tam, vypadalo, že jej jen tak něco nerozhodí. Když v tom -žbluňk- kámen narušil tu čistou dokonalost, nevinnost a krásu. Voda se napovrchu zachvěla a zkalila, mezitím se labutě rozletěly do všech stran. On se zahleděl na svůj vodný odraz a vzpomínal na doby, kdy ke břehu nechodil sám a místo kamenů házel spolu s ní kusy chleba nebo rohlíků aby měli labutě co do zobáku. Slza klouzala po jeho tváři a vlila se do řeky, ztratila se, smíchala se slaná s vodou sladkou. Víte jak to chodí u labutí? Žijí v páru a když jedna zemře, druhá se zabije, protože nemůže žít sama, tu druhou milovala a bez lásky už to nemá cenu. Podobně si připadal chlapec a víc a víc se nakláněl přes zábradlí. Myslel na to, jaké by to bylo chodit po vodě. Sešel dolů až na kraj lávky a ponořil bosou nohu do kaluže chladu a špíny. Když ji chtěl za malou chvíli vyndat, nešlo to. Jako by ho nějaká síla táhla po hladinu. Bezvládně se poddal. Nejdříve si jen namáčel nohy, pak stál do pasu, později zůstala neponořená pouze hlava. Jen krůček k utopení a zapomnění. Nakonec zmizel pod hladinou, unášen vlnami nešťastné nenaplněné lásky a smrti. Jako u labutí...


Krvavé tajemství

18. července 2013 v 23:44 | Broken_Rose |  Short stories
Kráčeli vedle sebe malými a pomalými kroky. Srpek měsíce se schoval za kouřové mraky, takže kromě hvězd na obloze a pouličních lamp na cestu svítily jen jeho oči. Na světle se barvily do jasně modré, ale za tmy se staly kalně zelenými. Mohla se do nich koukat celé dny i noci, stejně jako poslouchat jeho příjemný hlas; nevnímala ani tak slova, jako tóny. Fascinoval ji, nikoho jako on ještě nikdy nepoznala a pochybovala, že se někdy objeví ještě někdo takový - kdo jí je tak podobný a přesto rozdílný... Její myšlenky přerušilo hrobové ticho, on domluvil a přistihl ji, že neposlouchá. Zastyděla se a omluvila. ,,To je v pořádku, spíš ty promiň, že tě tu nechávám takhle mrznout." Nato si chtěl sundat bundu. ,,Jen si jí nech, stačilo by objetí." usmála se a přitiskla se k němu co nejblíž to šlo. Ucítila jeho kůži a spálila se. Byla teplá? Přímo horká jako rozpálená zrnka písku v poušti. Jeho naopak zamrazilo, její ledový dotek mu naježil všechny chlupy po těle. Připadal si jakoby na něj sáhla sama smrt. Oba se od sebe odtáhli a vyměnili si pohledy. Tvářili se nechápavě a světaznale zároveň.

Ona: Už vím, proč se tak štítil mého stříbrného řetízku.
On: Už vím, proč ven vychází pouze za stínu a šera.
Ona: Už vím, proč má tak velkou sílu a časté návaly vzteku.
On: Už vím, že to co pila ze sklenice rozhodně nebylo červené víno.
Ona: Už vím, proč se každý úplněk záhadně vytrácí z města.
On: Už vím, že mě ovlivnila a láska mezi námi není skutečná.

A tak se ze dvou zamilovaných stali nepřátelé. Bitva o přežití začíná dnes v noci!


Vlk a liška

18. července 2013 v 23:42 | Broken_Rose |  Short stories
V tuhle dobu již měla dávno spát, doma ve své posteli, zavřená v bezpečí - a ne se místo toho toulat vystrašená po lesích. Zdálo se jí to, nebo se ty stíny pohybují? Stromy natahují větve jako ruce a sápou se po ní. Utéct není kam, zakopla o bludný kořen a motá se v nekonečném kruhu. Zezadu jí dohánějí, zepředu nadbíhají. Volání o pomoc nikdo neuslyší a na boj i obranu je příliš slabá.

Vzdala by to, kdyby se v poslední chvíli ze křoví nevynořil její zachránce. Stačilo aby se objevil a všechno, co ji ohrzožovalo zmizelo. Jenže co když to zmizelo ještě před větším nebezpečím? Nebyl to totiž žádný vysněný pohádkový princ ani rytíř. Byl to vlkodlak. Avšak vypadal, že má blíže ke člověku nežli ke zvířeti...

Měsíc v úplňku ustával, mizel za mraky a chlupatý vlk se začal svíjet v křečích na zemi. Za příšerného řevu se měnil zpět v mladého chlapce. Když proměna skončila, půjčila mu dívka něco ze svého oblečení; byl totiž zcela nahý, své staré hadry roztrhal.

Ačkoliv jí naháněl strach, přiblížila se k němu a dotkla se ho, odhrnula mu pramen ebenových vlasů z čela a prohlédla si jeho obličej. Znala ho a přesto o něm nevěděla vůbec nic. Přistěhoval se do města před nedávnem a ostatním lidem se vyhýbal, uzavíral se sám do sebe. Myslela si, že je němý - nebo má temnou minulost či skrývané tajemství, o kterém nechce mluvit. Teď měla jasno. Obejmula ho na důkaz pochopení a podpory v tom, čím si prochází. Nabízela mu pomoc a přátelství jako oplátku za záchranu jejího života před lesními stvůrami.

Ale jakmile se jejich pohledy střetly, spojily se i jejich rty a jejich srdce se sladily do stejného rytmu. Mezi nimi přeskakovaly jiskry, div že nevzplál oheň.

Povalil ji do měkkého mechu, měl mnohonásobně větší sílu, takže se nemohla bránit. Ale ona se tomu chtěla poddat dobrovolně! Rozpustil její zrzavý liščí ohon, pak rozvázal stužku a šňůrku na sněhově bílých šatech.



Když měl volnou cestu, pronikl do jejího těla svým. Zmýtala se v něm touha, až posedlost. Pohyboval se rychle a hrubě, jako by mu šlo jen o vlastní spokojenost a o ni se nezajímal. Opak však byl pravdou, pouze se neuměl ovládat; tohle nebylo poprvé co něchtěně ublížil někomu, koho měl rád. Její šaty zešedly prachem a zdobily je čerstvé skvrny od krve z rozedřených zad. Ona neuronila ani slzu, bolest se jí líbila...

Přitulil se k ní a něžnosti jí vynahradil. Usnuli spolu, avšak chlapec se před svítáním vytratil a dívka se po společné noci probudila sama. Nebyl to příjemný pocit, připadala si využitá a osamělá. O to horší bylo pozdější zjištění, že v ní na tohle dovádění zanechal památku, která jí ho bude připomínat do konce života...

Úplněk

18. července 2013 v 23:28 | Broken_Rose |  Poems
V noci vyju na měsíc,
vycházím tak tmě vstříc,
přeju si být hvězdám blíž
a před lidmi si hledám skrýš.

Jsem v díře, kde mě nenajdou,
nezabijou nenávistí svou,
stačí tu jen přečkat do dne
než to zvíře ve mě zkrotne.

V noci vyju na měsíc,
každý z nás má rub i líc,
na světle jsem dívka, pak
se ze mě stává vlkodlak.

Nebudu ti lásko lhát,
mám chuť kousat, trhat, rvát
zmítá mnou vášeň, touha, chtíč,
tak mě radši dostaň rychle pryč!!!

Když je luna v úplňku,
tak se probouzím, i když mám dávno spát.
Místo krásky netvor vstává,
na sobě kožich, ostrý zub a dráp...


Havran

18. července 2013 v 23:26 | Broken_Rose |  Poems
Tajemný muž v černým plášti,
nedostupný, plný zášti,
díky chybám dokonalej,
nebezpečnej, proměnlivej

Je to havran
s nocí v temným hávu slpývá
skřehotavým tónem zpívá
v srdci ho skrývám
Tahy křídel víří prach
jde - z něj - strach!

Má popelavě šedé peří
které na zem vrhá stín
vítr nimi letem šíří
pak dusí mě svým objetím

Čím výš letí do oblak,
tím blíž je i jeho pád
ze země se nezvedne,
leží mrtvý vedle mne.