Kráčeli vedle sebe malými a pomalými kroky. Srpek měsíce se schoval za kouřové mraky, takže kromě hvězd na obloze a pouličních lamp na cestu svítily jen jeho oči. Na světle se barvily do jasně modré, ale za tmy se staly kalně zelenými. Mohla se do nich koukat celé dny i noci, stejně jako poslouchat jeho příjemný hlas; nevnímala ani tak slova, jako tóny. Fascinoval ji, nikoho jako on ještě nikdy nepoznala a pochybovala, že se někdy objeví ještě někdo takový - kdo jí je tak podobný a přesto rozdílný... Její myšlenky přerušilo hrobové ticho, on domluvil a přistihl ji, že neposlouchá. Zastyděla se a omluvila. ,,To je v pořádku, spíš ty promiň, že tě tu nechávám takhle mrznout." Nato si chtěl sundat bundu. ,,Jen si jí nech, stačilo by objetí." usmála se a přitiskla se k němu co nejblíž to šlo. Ucítila jeho kůži a spálila se. Byla teplá? Přímo horká jako rozpálená zrnka písku v poušti. Jeho naopak zamrazilo, její ledový dotek mu naježil všechny chlupy po těle. Připadal si jakoby na něj sáhla sama smrt. Oba se od sebe odtáhli a vyměnili si pohledy. Tvářili se nechápavě a světaznale zároveň.
Ona: Už vím, proč se tak štítil mého stříbrného řetízku.
On: Už vím, proč ven vychází pouze za stínu a šera.
Ona: Už vím, proč má tak velkou sílu a časté návaly vzteku.
On: Už vím, že to co pila ze sklenice rozhodně nebylo červené víno.
Ona: Už vím, proč se každý úplněk záhadně vytrácí z města.
On: Už vím, že mě ovlivnila a láska mezi námi není skutečná.
A tak se ze dvou zamilovaných stali nepřátelé. Bitva o přežití začíná dnes v noci!

Ona: Už vím, proč se tak štítil mého stříbrného řetízku.
On: Už vím, proč ven vychází pouze za stínu a šera.
Ona: Už vím, proč má tak velkou sílu a časté návaly vzteku.
On: Už vím, že to co pila ze sklenice rozhodně nebylo červené víno.
Ona: Už vím, proč se každý úplněk záhadně vytrácí z města.
On: Už vím, že mě ovlivnila a láska mezi námi není skutečná.
A tak se ze dvou zamilovaných stali nepřátelé. Bitva o přežití začíná dnes v noci!
