close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Labuť

18. července 2013 v 23:47 | Broken_Rose |  Short stories
Z rána postával na břehu řeky v záři vycházejícího slunce. Voda se stálou zdála, vlny byly nevelké, z dálky pouhým okem sotva znatelné. Hejno labutí klidně plulo sem a tam, vypadalo, že jej jen tak něco nerozhodí. Když v tom -žbluňk- kámen narušil tu čistou dokonalost, nevinnost a krásu. Voda se napovrchu zachvěla a zkalila, mezitím se labutě rozletěly do všech stran. On se zahleděl na svůj vodný odraz a vzpomínal na doby, kdy ke břehu nechodil sám a místo kamenů házel spolu s ní kusy chleba nebo rohlíků aby měli labutě co do zobáku. Slza klouzala po jeho tváři a vlila se do řeky, ztratila se, smíchala se slaná s vodou sladkou. Víte jak to chodí u labutí? Žijí v páru a když jedna zemře, druhá se zabije, protože nemůže žít sama, tu druhou milovala a bez lásky už to nemá cenu. Podobně si připadal chlapec a víc a víc se nakláněl přes zábradlí. Myslel na to, jaké by to bylo chodit po vodě. Sešel dolů až na kraj lávky a ponořil bosou nohu do kaluže chladu a špíny. Když ji chtěl za malou chvíli vyndat, nešlo to. Jako by ho nějaká síla táhla po hladinu. Bezvládně se poddal. Nejdříve si jen namáčel nohy, pak stál do pasu, později zůstala neponořená pouze hlava. Jen krůček k utopení a zapomnění. Nakonec zmizel pod hladinou, unášen vlnami nešťastné nenaplněné lásky a smrti. Jako u labutí...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.